Zima a agility
Zima a agility
A je to tady. Přišel podzim a zima. Venku je nepříjemně a tma. Cvičáky se mění v bahniska, kluziště a případně i sněhová hřiště. Je po sezoně. Co dál?
V zásadě jsou dvě možnosti, jak zimní období přečkat - zimní část "vypustit", nebo ji naopak pojmout jako tréninkové období, intenzivní přípravu na příští sezonu. A samozřejmě lze obojí přístup kombinovat. Obojí má svá pro a proti.
Pauza není na škodu
Pokud jste měli náročnou sezonu plnou závodů, trénování i intenzivek, určitě bych doporučila pár týdnů na agility úplně "zapomenout". Agility po závodní úrovni je v každém případě náročné na celý organismus psa, po psychické i fyzické stránce. Taková pauza je prospěšná, uleví pohybovému aparátu, umožní dohojit případná zranění ( a z vlastní zkušenosti vím, že některá jsou tak "zamaskovaná" že o nich ani nevíte) a celkově organismus zregenerovat. Dalším důvodem je fakt, že agility se po určité době stane určitou rutinou, pro psovoda i psa, a přestávka dovolí se na další trénování natěšit, dodat drive, šťávu, novou energii.
Samozřejmě to neznamená, že pejska strčíme přes zimu na gauč a na jaře se budeme divit, že má o tři kila víc a funí i po výšlapu po schodech do prvního patra ( hmm, jako páníček? ). Pauzou je míněný aktivní odpočinek, procházky, výlety, prvky tance se psem, dogtrekking, jiná kynologická disciplína!
Dobře, odpočinek bychom měli za sebou, a co zase nějaký trénink?
I na malém prostoru se dá dobře trénovat
Pro trénování v zimě je pochopitelně potřeba mít odpovídající podmínky.Pokud je kvůli nepřízni počasí cvičák nepoužitelný, v zásadě můžeme uvažovat o krytých jízdárnách, vnitřních prostorách (sklad, hala, telocvična) s obyčejným kobercem a o víceúčelových sportovních halách s umělou trávou, tartanem či jiným obdobným povrchem. Při trénování ve vnitřních prostorách je potřeba mít na zřeteli především tři věci - povrch, prostor a teplotu.
Co se povrchu týče, né každý je stejně kvalitní a doporučeně vhodný. Hobliny a písek koňské haly budou jistě měkčí a k pohybovému aparátu šetrnější než koberec položený na betonu nebo na parketách a naopak, umělý trávník či tartan se nebudou bořit případně namrzat jako povrch na jízdárně.
Při tréninku je třeba si uvědomit, že pohyb psovoda i psa je do určité míry na specifickém povrchu závislý, osvojené technické dovednosti v hale na koberci ( timing povelů, pozice psovoda ) nemusí odpovídat té samé situaci venku na trávě nebo třeba na tartanu.
Co se prostoru týče, ten bývá v krytých prostorách obvykle omezený. Zde platí zkrátka pravidlo zdravého rozumu a také stará dobrá poučka, že méně je někdy více. I na malém prostoru se dá velmi smysluplně a kvalitně trénovat, pokud jej však "nezaflákáme" nadbytečnými překážkami.
A proč je zmíněna teplota? To je jednoduché - to, že je prostor krytý, ještě neznamená, že je v něm teplo. Páníčkové to mají jednoduché, obvykle zalezou do místní "kantýny", ale v žádném případě by neměli zapomenout, že pejska je před samotným tréninkem potřeba důkladně rozcvičit a "zahřát", určitě nestačí vytáhnout psa z klece nebo auta.
" I na malém prostoru se dá velmi smyslplně a kvalitně trénovat, pokud jej však "nezaflákáme" nadbytečnými překážkami "